Oslavy 150. výročí železnice na území Československa v roce 1989
Tak jako před stopadesáti lety předcházela slavnostnímu otevření železnice Vídeň - Brno listopadová jízda první parní lokomotivy z Rajhradu do Brna, tak předcházelo velkých oslavám 150. výročí v roce 1989 připomenutí výročí jízdy prvního parostroje u nás v listopadu 1988. Ve dnech 11. - 13. 11. 1988 se uskutečnily v Brně následující akce:
K tomuto výročí byla také odhalena pamětní deska v odjezdovém vestibulu brněnského hlavního nádraží. Obě zmíněné pamětní desky najdeme na svých místech i dnes.
Oslavy 150. výročí železnice na území Československa se konaly ve dnech 24. 6. až 16. 7. 1989 na mnoha místech jižní Moravy. Jednalo se o velkolepou akci a dnes se dá s jistotou tvrdit, že šlo rozsahem o dosud největší železniční oslavy na našem území. Z dnešního pohledu se dá hlavně ocenit doba trvání, kdy nebylo vše koncentrované do jediného víkendu, či dokonce dne, což je dnes často praxí.
Slavnostního zahájení oslav se účastnil tehdejší ministr dopravy a dále také zahraniční představitelé, jako například generální ředitel rakouských železnic nebo generální sekretář Mezinárodní železniční unie. Delegace se účastnila slavnostní jízdy z Brna do Břeclavi – symbolicky jedna cesta proběhla s parní lokomotivou a druhá s moderní elektrickou lokomotivou, která na některých úsecích dosáhla rychlostí až 160 km/h.
V rámci oslav se konalo několik výstav, dále jízdy historických vozidel, bylo vydána řada publikací a množství suvenýrů a reklamních předmětů. V následujícím textu jsou vybrány hlavní body programu.
Výstava se konala denně od 24. 6. do 16. 7. 1989 na kolejišti výstaviště kolem pavilonu A. V pavilonu A byla výstava rozdělena na tři části – minulost, přítomnost a budoucnost. Nejzajímavější částí byla expozice „minulost“, která obsahovala historické železniční artefakty, např. uniformy, jízdenky, části zabezpečovacího zařízení a další. Součástí této expozice byl i plošinový železniční vůz, který sloužil jako pódium. V části „přítomnost“ byly např. makety strojů pro údržbu železničního svršku, ukázky nové zabezpečovací techniky nebo velkoformátové fotografie železničních zajímavostí. Pozornost diváků přitahovala i odříznutá přední část parní lokomotivy 534.0316. Poslední část tvořila expozice „budoucnost“, kde na obrázcích a grafech byly ukázány prognózy vývoje železniční dopravy i některé futuristické představy výtvarníků o její budoucnosti. Kustodi (průvodci) v jednotlivých expozicích měli jednotné oblečení – v „minulosti“ repliky historických uniforem, v „přítomnosti“ současný železniční stejnokroj a v „budoucnosti“ měl kostým představovat průvodčího v příštím tisíciletí. Postavy byly oblečeny do stříbrného kostýmu s tykadélky, který velmi připomínal skafandr. V pavilonu A byla i videokavárna, kde se na čtyřech obrazovkách promítaly železniční filmy a pohádky, nebo modelové kolejiště i prodejna dopravního nakladatelství NADAS. Repliky historických uniforem a stříbrné oděvy budoucnosti byly zhotoveny speciálně pro tuto příležitost.
U pavilonu A byl vystaven a zpřístupněn i starší osobní čtyřnápravový vůz Bp, na kterém bylo inscenováno poškození od vandalů v duchu tehdy velmi diskutovaného filmu „Proč“.
Část exponátů byla vystavena i mimo kolejovou síť výstaviště, na kolejových polích na dřevěných pražcích. Vedle níže uvedených lokomotiv a motorových vozů bylo představeno i několik historických osobních a nákladních vagónů.
K vidění byly následující lokomotivy:
Výstava se konala denně od 24. 6. do 16. 7. 1989 v prostoru nákladního obvodu stanice (severně od dnešního autobusového terminálu podél Stromořadní ulice), kde byla po dobu konání akce zcela vyloučena nakládka a vykládka. Většina parních lokomotiv pak byla vystavena v jižní části depa a před jižní rotundou, kam návštěvníci chodili po dnes již neexistující lávce přes kolejiště stanice.
V prostoru nákladního obvodu bylo vystaveno i množství historických i současných osobních i nákladních vozů a například také expozice zabezpečovací a sdělovací techniky ve vagónu.
K výstavě byl vydán katalog „Výstava železniční techniky“, kde byly vystavené železniční vozidla a mechanismy popsány.
K vidění byly následující lokomotivy:
Přehlídka se konala o víkendech 24., 25. 6. 1989, 1., 2., 8., 9., 15. a 16. 7. 1989, vždy od 10 do 12 hodin. Dopravu mezi Hlavním nádražím a Horními Heršpicemi zajišťovala kyvadlová doprava pantografovou jednotkou (jízdné bylo zahrnuto v rámci ceny vstupenky na přehlídku).
Vozidla se předváděla ve většině případů s krátkou soupravou tvořenou jedním či dvěma vagóny, a to na koleji 12 poblíž náspu tratě směrem Střelice (kolej č. 90). Pro diváky byla na tomto náspu dokonce vybudována provizorní dřevěná tribuna, valná část však program sledovala sedíc na bobku přímo na náspu. V prostoru tribuny informoval o projíždějících vozidlech hlasatel (na lokomotivách byly na straně odvrácené od diváků velké cedule s pořadovým číslem). Po lokomotivách ještě následovala skupina nejrůznějších traťových mechanismů. Přístup diváků na tribunu byl Košuličovou ulicí přes nákladiště Nový jih. Na nákladišti vyrostlo provizorní sociální zázemí pro diváky a stánky se suvenýry. Železniční vozidla všech trakcí jezdila z dolního nádraží po 12. staniční koleji do stanice Brno jih se zastávkou před tribunou. Odtud se po skončení přehlídky vozidla v konvojích vracela zpět na dolní nádraží. Na 10. staniční koleji byly odstaveny dvounápravové kryté spěšninové vozy, které tvořily oddělující hradbu od ostatního kolejiště heršpické stanice, kde probíhal normální provoz. Nákladní vlaky jezdily v té době přes hlavní nádraží.
K přehlídce železničních vozidel byl vydán katalog „Přehlídka železničních vozidel Brno-Horní Heršpice“, ve kterém byla představena defilující železniční vozidla.
K vidění byly následující lokomotivy (písmeno Ö označuje lokomotivy z Rakouska):
Jízdenky na zvláštní vlaky byly pro každou trasu zvlášť, s datem doplněným razítkem.
Mimo to se konaly i další neveřejné jízdy historických vlaků s parními lokomotivami.
K jízdám zvláštních historických vlaků byla vydána brožura „Jízdy historických vlaků“ se stručným popisem historie a zajímavostí příslušných tratí.
V rámci akce vyšly následující publikace a tiskoviny:
V širším kontextu vyšly i další publikace, například:
K příležitosti výročí byla zhotovena i řada propagačních předmětů, například plakáty, odznaky (čtyři druhy lišící se barvou), vlaječky, pamětní medaile a mince (stříbrná padesátikoruna)... Jedna z pokladen na brněnském hlavním nádraží byla vyhrazena k prodeji jubilejních publikací a suvenýrů. Dále v areálu výstaviště byla otevřena pošta, kde bylo možné získat příležitostné poštovní dopisnice a razítko. Byla také vydána speciální série poštovních známek.
Na závěr uvedeme pár osobních vzpomínek autora publikace „150 let železnice na jižní Moravě“ Ing. Jiřího Kotrmana:
V květnu 1988 při spolupráci s KŽM Moravia při přípravě a realizaci akce 80 let trati Skalice nad Svitavou – Velké Opatovice jsem navázal řadu kontaktů. Mimo jiné jsem začal spolupracovat s redakčním kolektivem pod vedením Ing. Vlastimila Kotoula (personální základ byl z autorského kolektivu publikace ke 130. výročí tratě Brno – Zastávka) na přípravě obsáhlé knihy o historii brněnských železnic. Zde jsem zpracovával kapitolu o historii brněnského uzlu. Bohužel se kniha nedočkala vydání – nenašla se žádná organizace, která by vydání zaštítila, a nebyla ani potřebná finanční podpora na její vydání. Práce nad rozdělanou knihou ustala a autorský kolektiv se rozpustil. (Zajímavý kraťoučký popis jedné schůzky autorského kolektivu zachytil svým typickým vtipným slohem Zdeněk Šindlauer v knížce Prasákův deník na straně 56.)
Bylo mi líto nechat zpracovanou kapitolu o historii brněnského uzlu ležet ladem. Napadla mne myšlenka zpracovat stručnou a přehlednou historii vývoje železnic na jižní Moravě (v obvodu tehdejšího Provozního oddílu Brno) za uplynulých 150 let. Myšlenku jsem realizoval a vznikl rukopis (a to doslova – psaný rukou). Následovala otázka, kdo ho vydá. Byl jsem dokonce osobně na Ministerstvu dopravy u některých členů organizačního výboru akce 150 let, ale na ministerstvu o to nebyl zájem. Nakonec se mi rukopis podařilo udat v Brně (redakce Jihomoravského železničáře, PV SSM Provozního oddílu Brno a Železniční stavitelství Brno, které mělo tiskárnu). Následně byl zpracován text. Obnášelo to, že sekretářky z redakce přepsaly můj text psaný rukou na psacím stroji (za to je dodnes obdivuji, že se jim povedlo rozluštit můj rukopis). Dále je obdivuji za to, že přežily bez viditelných úhon, když jsem tam chodil s opravami. Dotyčný text se musel napsat na psacím stroji na samostatný list, vystřihl se a vlepil na požadované místo již napsaného textu. Grafickou úpravu začal dělat jeden drážní grafik. Předal jsem mu text, který byl rozdělen na dvě části (mimobrněnský obvod a uzel Brno) a předal jsem mu takto rozdělené a očíslované fotografie a plánky, jak měly jít za sebou. Když jsem viděl jeho první návrh, pokoušel se o mě infarkt. Obrázky a plánky byly totálně rozházeny a umístěny bez ohledu na související text. Diplomaticky řečeno – s panem grafikem jsme se zásadně nedohodli. Pan grafik se cítil ukřivděn a okamžitě ukončil spolupráci se mnou i na publikaci. Nezbylo mi nic jiného, než si grafickou úpravu a technickou přípravu k tisku udělat sám, i když jsem to nikdy nedělal. Nastala titěrná práce v časovém stresu. Na průhledné fólie v rozměru knihy jsem lepil jednotlivé sloupce textu a obrázky a tvořil jednotlivé stránky. I to jsem nakonec zvládl. Tisk se podařil v rámci tehdejších technických možností. Následovalo „lízání“: v zasedací místnosti na Železničním stavitelství byly po stolech rozloženy jednotlivé listy knihy. Chodilo se mezi stoly a jednotlivé listy se sbíraly a rovnaly podle čísel stránek do „knihy“, aby to mohlo jít ke svázání. Takto jsem s pár lidmi strávil tři „příjemná“ odpoledne, než se podařilo na tuto práci sehnat nějaké brigádníky. Publikace nakonec vyšla.
Protože distribuce tiskovin k akci 150 let šla jinými kanály, výsledek byl ten, že jsem nedostal od publikací, na kterých jsem se podílel, ani jeden autorský výtisk a vše jsem si musel koupit za plnou cenu. Jedinou čestnou výjimkou bylo zvláštní vydání Jihomoravského železničáře. Nemohu říct, že bych z této situace byl nějak zvlášť nadšen.
Z výše uvedených důvodů jsme s kolegou Ing. Petrem Štaffou zorganizovali na poslední chvíli výstavu na nádraží v Blansku „140 let trati Brno – Česká Třebová“ pod hlavičkou ZO SSM PO Brno. Napsal jsem scénář, sehnal obrazové materiály. V tom jsem úzce spolupracoval s Jirkou Kulhánkem z Pardubic (poskytl svoje fotky a některé mi i na objednávku nafotil) a s Mojmírem Krejčiříkem, který zajistil jejich výrobu. Kolega Štaffa zase připravil k významnému výročí železnice výstavu poštovních známek se železniční tématikou. Náčelník stanice Blansko nám půjčil na výstavu místnost ve výpravní budově a pomohl zajistit výstavní panely z místního muzea. Následně jsme si výstavu sami nainstalovali. Výstava byla otevřena o víkendech, kdy probíhala akce 150 let. S kolegou Štaffou jsme se v Blansku vzájemně střídali, abychom mohli navštívit i jiné akce k 150 letům, např. defilé v Heršpicích. Do Blanska tehdy dojížděl o víkendech dvakrát denně zvláštní parní vlak s lokomotivou 556.0506. Návštěvnost výstavy byla velmi solidní a nejexotičtější návštěvníci byli z Japonska. K výstavě jsme vydali samizdatovým způsobem brožurku „140 let trati Brno – Česká Třebová“.
Se zahájením parostrojního provozu souvisela i akce Krajského výboru Společnosti dopravy a spojů ČSVTS Jihomoravského kraje „150 let dráhy Brno – Rajhrad“. V listopadu 1988 se uskutečnil odborný seminář v sále „U Ševčíků“ na Minské ulici v Brně. „Ševčíci“ tenkrát patřili ČSD, tuším, že ROH ČSD. Vyšel k němu i stejnojmenný sborník přednášek „150 let dráhy Brno – Rajhrad“. V rámci akce se podařilo osadit a slavnostně odhalit pamětní desky k tomuto výročí na nádražích Brno hl. n. a Rajhrad. Na této akci jsem se také aktivně podílel, protože od roku 1987 jsem při výše zmíněném KV byl vedoucím KOS (krajské odborné skupiny) dějin dopravy. Vedoucím Ústřední odborné skupiny dějin dopravy v Praze byl Ing. Jindřich Bek, z krajských kolegů si vybavuji např. jména Ing. Aleš Kika z Ostravy, Ing. Jiří Mužík z Hradce Králové nebo Ing. Vladimír Klimeš z Českých Budějovic. V rámci KOS DD JmK jsem pořádal každoroční podzimní neformální setkání zástupců spolků a skupin železniční historie a nostalgie z celé republiky. V příjemném prostředí jižní Moravy (většinou v Bořeticích nebo Lanžhotě) u burčáku nebo vína jsme si vyměňovali zkušenosti, předávali informace a navazovali kontakty a spolupráci.
Obsah webu podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci (CC BY-SA 4.0).
Webarchivováno Národní knihovnou ČR. |