… vše o historii a vývoji
brněnského železničního uzlu

[rozbalit menu | sbalit menu]


Vlečky z Králova Pole

úvod | Královopolská strojírna a AŽD | Teplárna a Cihelna | Benzina | Montursdepot ad. | Dopravní podnik | Montážní základna

Označení vlečky ve vybraných dobových dokumentech:

(1906) K. u. k. Monturs-Depot No. 1 in Brünn
(1940) Vojenské oděvní skladiště
(1976) Vojenský útvar 8521

Brněnský vojenský výstrojní sklad (Montursdepot nebo též Muntursdepot) byl postaven v letech 1867-1869 na dnešní Štefánikově ulici v Králově Poli. Jednalo se o největší z pěti výstrojních skladů, které v rakousko-uherské monarchii existovaly. Jeho dopravní obsluha byla proto strategickou záležitostí a předmětem soupeření mezi novým provozovatelem pouliční dráhy (BLEG) a železniční společností StEG. Vlečka do skladiště se objevuje již v projektech královopolského nádraží (1884). V roce 1884 zahájila provoz pouliční dráha s parní trakcí a již tehdy je zmiňováno plánované napojení oděvního skladiště.

V druhé polovině 80. let 19. století se o vlečku rozhořel otevřený boj: na jedné straně již jezdily vlaky po dráze Brno – Tišnov a na straně druhé mohla pouliční dráha po napojení na železnici na dnešní Benešově ulici rozvážet železniční vagóny ulicemi města. Koncem roku 1887 demonstrovala pouliční dráha své schopnosti, když bylo na ulici před oděvní skladiště postupně dopraveno 40 železničních vagónů od hlavního nádraží, kde byla na dnešní Benešově ulici propojka železnice a pouliční dráhy.

To ovšem nestačilo a obsluhu skladiště zajišťuje od 11. 2. 1889 StEG po nově vybudované vlečce z královopolského nádraží, která vycházela z jižního zhlaví nedávno (1885) dokončené stanice, po mostě překročila rameno Ponávky a na postupně se zvyšujícím náspu dosáhla Poděbradovy ulice, kterou překročila velkým, přes 20 metrů dlouhým příhradovým mostem se spodní mostovkou. Násep pak pokračoval uprostřed stoupající pozdější ulice Antonína Macka a vlečka úrovňově křížila Štefánikovu ulici s tramvajovou tratí (později dvoukolejnou). V této době není doloženo propojení kolejí železniční a pouliční dráhy. Navazující Kartouzskou ulicí vlečka dosáhla Domažlické ulice, úrovňově ji překřížila a bránou vstoupila do areálu skladiště. Zde pak z koleje za pomocí malých točen (průměr 4,3 m) odbočovaly mj. tři krátké kolmé koleje k budově skladu (kolej vedla zčásti v trase původní vlečky).

Již brzo po zprovoznění vlečky bylo z kapacitních důvodů rozhodnuto o zásadní přestavbě kolejiště v areálu skladiště. V letech 1910-12 tak byly demontovány původní točny a původní kolej nyní sloužila pro obsluhu boční rampy. Dále byla položena nová kolej blíže k budově skladiště a na ní vybudovány tři nové točny (dvě o průměru 8 m a jedna 6,5 m) umožňující obsluhu stávající kolmých kusých kolejí - hned za branou (vjezdem) areálu byla výhybka, koleje byly dále propojeny spojkou na konci. Z točny nejblíže vjezdu pak vycházela nová kusá kolej (tedy již čtvrtá). Na Kartouzské ulici dále přibyla odvratná kolej.

Během první světové války byla vybudována propojka mezi kolejemi pouliční dráhy na Štefánikově ulici a část vlečky elektrizována (od spojky na Štefánikově ulici), aby tudy mohly v případě potřeby jezdit vypomáhat i tehdy již elektrické lokomotivy pouličních drah, na Domažlické ulici bylo též zřízené křížení s nově vzniklou vlečkou pouličních drah do vojenského lazaretu (brzo po válce zanikla).

Co se týká spojky mezi vlečkou a pouličních drah při Štefánikově ulici, pozbyla po skončení války z důvodu omezení objemů převážených nákladů víceméně na významu (již nebyla potřebná výpomoc lokomotiv pouličních drah) - vlečka byla proto také zbavena trakčního vedení. V roce 1926 však v Královopolské strojírně začíná výroba tramvají pro brněnské pouliční dráhy a nové vozy jsou z továrny převáženy právě po vlečce oděvního skladiště a spojkou na Štefánikovu ulici (lokomotivami státních drah). Tato praxe byla užívána až do roku 1951, kdy byly v Královopolské vyrobeny poslední tramvaje nejenom pro Brno. Krátce poté byla spojka na Štefánikově ulici snesena. Od rekonstrukce počátkem 20. století již kolejiště v areálu skladu nedoznalo podstatnějších změn, pouze byla snesena právě při této rekonstrukci nově přidaná čtvrtá kusá kolej (v 50. letech již není na plánech).

V souvislosti s rozvojem automobilové dopravy klesá i význam vojenské vlečky. Ještě počátkem 70. let byla vlečka omezeně využívána (vagóny do skladiště vozily stejně jako i dříve lokomotivy sloužící na záloze na královopolském nádraží v rámci obsluhy vlečkového areálu kolem starého nádraží v Králově Poli). V říjnu roku 1976 byla vlečka administrativně zrušena, v květnu 1978 bylo sneseno křížení s tramvajovou tratí na Štefánikově ulici. V areálu skladu byly koleje a točny sneseny v letech 1981-83. V květnu 1985 byla odstraněna i některá betonová zarážedla. V srpnu téhož roku pak byl snesen i most na Poděbradově ulici a následně i většina kolejnic z vlečky na ulici Antonína Macka a v pokračování k nádraží. Zde však část svršku zůstala i nadále a byla definitivně odstraněna až v souvislosti se stavbou Svitavské radiály na přelomu 80. a 90. let. (Pozn.: Areál královopolského nádraží byl ve směru od Poděbradovy ulice oplocen a vlečka procházela vraty - to vše vzalo za své při budování radiály.)

A jaké stopy po vlečce se dají najít dnes? Do roku 2007 stál mostek přes v roce 1948 zkanalizované rameno Ponávky. Na náspu směrem k Poděbradově ulici (v roce 2008 zčásti odkopaném pro areál firmy) je i většina pražců, stálo zde i několik sloupů telefonního vedení. V blízkosti křížení s tramvají na Štefánikově ulici je v dlažbě zapomenutý dokonce i krátký kus koleje (ve směru od nádraží). V Kartouzské ulici již není po vlečce ani stopy; ještě počátkem 21. století existovala vrata, kudy vedla kolej do areálu skladiště a ve vlastním areálu skladiště byla dosud znatelná místa, kde stály točny. Najít zde bylo možné i dvě betonová zarážedla s návěstmi konce kusé koleje (pro kolej uprostřed budovy a pro severní kolej).


(2/2019)

Licence Creative Commons  Obsah webu podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci (CC BY-SA 4.0).

Webarchivováno Národní knihovnou ČR.