V první polovině 50. let 20. století vzniklo na nábřeží řeky Svitavy mezi tehdejším koncem Masné ulice a silnicí z Komárova do Černovic několik nových podnikových areálů: napřed kafilerie jatek (později Veterinární ústav), dále výrobna technických plynů (Technoplyn), pak mrazírny a garáže popelářských automobilů. Ještě v roce 1948 byly na místě drobná políčka, po roce 1950 začíná výstavba (Technoplyn v letech 1952–1954).
V roce 1957 vypracovaly tehdejší Závody Juraja Dimitrova v Bratislavě úvodní projekt na stavbu vlečky pro nový závod Technoplynu, který pro maloodběratele plnil tlakové láhve zejména kyslíkem, CO2 a acetylénem. Vlečku měly tvořit tři souběžné koleje na nábřeží řeky (č. I a II, z koleje II nejvzdálenější od řeky měla točnou odbočovat kolej č. V do areálu, dále k černovické silnici měla pokračovat kusá kolej č. IV. Příjezd na vlečku měl být v první fázi provizorně přes vlečky jatek a mrazíren. Aby nebyl omezován provoz na vlečkových kolejích mrazíren, měla být postavena objízdná kolej. Ve finále pak vlečka měla být napojena na vlečku jatek již před mostem vlárské dráhy, kterou měla podcházet pod stávajícím poválečným mostním provizoriem a dále pokračovat po nábřeží víceméně v trase dnešního prodloužení pobřežní dráhy. Po vlečce se předpokládal denní proběh cca sedm vagónů, přivážejících zejména uhlí a karbid. Posun měl zajišťovat lokotraktor, na koleji z točny a na kusé koleji pak vrátky. Stavba vlečky se však nerealizovala, a to ani v 60. letech při přestavbě Posvitavského vlečkového systému. Podle výpisů dovezených vozů Technoplyn nevyužíval ani kolejiště sousedních škrobáren.
Až v roce 1977 vypracoval Technoplyn projektový úkol na zavlečkování brněnského závodu. Projektovou dokumentaci pro stavbu vlečky pak v roce 1980 vypracoval Cheming, DIO, Pardubice. Jednoduchá vlečková kolej odbočovala úvratí z výtažné koleje č. 1a předávacího kolejiště škrobáren. Výhybka byla v km 0,159 a délka vlečky byla 122,5 metrů. Součástí akce byla i stavba vykládací zvýšené rampy o délce 21 metrů, osvětlení a oplocení vlečky (včetně vrat). Stavba začala v březnu 1982 vzápětí po obdržení stavebního povolení. Muselo být vykáceno 55 vzrostlých topolů na místě vlečkových kolejí. Stavbu kolejové části zajišťovaly Průmyslové stavby Brno, zbývající části pak Zemědělské stavby. Rampa byla dimenzována pro dovoz asi šesti tisíc tun karbidu ročně v kontejnerech, uvažovalo se i stáčení kapalného CO2 z železničních cisteren a dovoz ocelových tlakových lahví.
Dne 19. 10. 1984 proběhla TBZ vlečkové koleje (označené 1t), následně byl povolen zkušební provoz a od 1. 1. 1985 byl povolen trvalý provoz. Náklady na stavbu byly okolo tři čtvrtě milionu Kčs. Přistavování a odvoz vozů zajišťovala vlečková lokomotiva škrobáren, posun u rampy pak probíhal ručně.
Německý koncern LINDE zakoupil v roce 1991 30 % akcií podniku Technoplyn - vznikla společnost LINDE Technoplyn. Roku 1995 se pak stal jejím jediným vlastníkem. Od roku 2006 se firma označuje LINDE Gas a.s.
Okolo roku 2020 se vlečka LINDE stala de facto poslední pravidelně obsluhovanou vlečkou PVA, dovoz kapalného CO2 (je zde pět nádrží na oxid uhličitý – každá má kapacitu 100 tun a pojme obsah dvou cisteren) po železnici byl již také omezen, nadále se vozí karbid v krytých vozech. Obsluhu zajišťuje vlečková lokomotiva škrobáren, pohrobek bývalého rozsáhlého vlečkového kolejiště.
Obsah webu podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci (CC BY-SA 4.0).
Webarchivováno Národní knihovnou ČR. |