Tento text zjednodušeně popisuje základy organizace a řízení železnice, se zaměřením na zájmové území webu.
Státní dráhy v Rakousku-Uhersku byly od roku 1884 řízeny Generálním ředitelstvím (Generaldirektion der österreichischen Staatsbahnen), rozděleným na jednotlivá provozní ředitelství (Eisenbahn-Betriebs-Direktion) a provozní správy (Betriebsleitung). K ředitelstvím v Praze a Plzni přibylo roku 1895 provozní ředitelství v Olomouci, s podřízenou provozní správou v Prostějově.
Změna organizace státních drah v roce 1896 souvisela se zřízením ministerstva železnic. Nově vzniklo Ředitelství státních drah (Staatsbahndirektion). Obvody a sídla provozních ředitelství zůstala nezměnena.
Po vzniku ČSR se změnilo označení provozních ředitelství na Ředitelství státních drah (ŘSD): byla zřízena ŘSD v Praze, Plzni, Hradci Králově, Brně, Olomouci, Bratislavě a Košicích. Po odstoupení pohraničí Německu se od roku 1939 upravilo označení ŘSD na Ředitelství drah (Eisenbahndirektion).
V roce 1949 byly Ministerstvem dopravy zřízeny národní podniky Československé dráhy (ČSD) a Československá automobilová doprava (ČSAD). Narozdíl od dob minulých byl tedy železniční provoz oddělen od autobusového. Z dosavadních ŘSD vznikla v roce 1950 oblastní ředitelství (OŘ). OŘ byla čtyři: v Praze, Plzni, Olomouci a Bratislavě. V Brně byla expozitura OŘ v Olomouci.
V roce 1952 se změnila organizační struktura ČSD. Spočívala ve zrušení oblastních ředitelství a zřízení nových dopravně-hospodářských celků zvaných dráhy. Na síti vzniklo šest drah: Košická, Bratislavská, Ostravská, Pražská, Ústecká a Plzeňská, kterým podléhala oddělení dráhy. Pod Bratislavskou dráhu - oddělení dráhy v Brně spadala většina tratí na území jižní Moravy. (U tratí, procházejících Brnem, byla výjimkou jen přerovská trať, která spadala pod Ostravskou dráhu.)
Místo dosavadních služeben pro místní službu byly zřízeny hospodářské jednotky a podniky železnic: železniční stanice, střediska vlakových čet, lokomotivní depa, energoúseky, vozové úseky, traťové distance, traťové strojní stanice, mostní obvody, traťové dílny, sdělovací a zabezpečovací distance, sdělovací a zabezpečovací dílny, železniční dílny pro opravu vozidel, hlavní nebo obvodové sklady, železniční školy práce dráhy, měřicko-dokumentační kanceláře ad. Mezi podniky dráhy patřilo železniční stavitelství, průmyslová výroba dopravního stavitelství, elektrizace železnic aj. Dnešními nástupci těchto podniků jsou například firmy MTH, AŽD, EŽ nebo ŽPSV.
K další velké změně organizace ČSD došlo v roce 1963, kdy byly zrušeny dosavadní správy drah a nahrazeny čtyřmi drahami s následujícími sídly správy: Východní dráha (Bratislava), Střední dráha (Olomouc), Severozápadní dráha (Praha) a Jihozápadní dráha (Plzeň). Podřízenými jednotkami se staly provozní oddíly (PO), které řídily železniční stanice a lokomotivní depa. Ostatní výkonné jednotky řídila přímo správa dráhy. Tratě kolem Brna se tak ocitly v obvodu Střední dráhy v Olomouci a Provozního oddílu v Brně.
Tento stav setrval až do roku 1988, kdy byla zřízena státní hospodářská organizace neboli výrobně-hospodářská jednotka Československé státní dráhy. Tímto krokem došlo k oddělení podnikové sféry od státní správy. Vzniklo sedm oblastních ředitelství (OŘ), z toho na Moravě v Brně a Olomouci. Nová organizace měla plně fungovat od roku 1990, plány však byly narušeny událostmi listopadu 1989. Od roku 1990 tak fungovala pouze čtyři oblastní ředitelství v sídlech bývalých správ drah a z dosavadních provozních oddílů se stala provozní pracoviště (PP).
Na přelomu let 1992/1993 se ČSD rozdělilo na dvě nástupnické organizace - České dráhy (ČD) a Železnice Slovenskej republiky (ŽSR). Generální ředitelství ČD v Praze řídilo devět obchodně provozních ředitelství (OPŘ) a jim podřízené železniční stanice (ŽST). Tratě kolem Brna spadaly organizačně pod OPŘ Brno.
V letech 1994-1997 probíhaly změny divizního uspořádání s následujícím výsledným stavem: Divize obchodně provozní (DOP), Divize dopravní cesty (DDC) a Divize majetkového podnikání (DMP). Počet OPŘ se snížil na pět. V oblasti infrastruktury vznikly Správy dopravní cesty (SDC) s vnitřním dělením na Správy tratí (ST), Správy mostů a tunelů (SMT), Správy sdělovací a zabezpečovací techniky (SSZT), Správy elektrotechniky a energetiky (SEE) a Správy budov a bytového hospodářství (SBBH). Tyto odborné správy převzaly pravomoci a územní působnost dřívějších distancí, elektroúseků a obvodů.
V roce 2002 se obvody OPŘ přizpůsobily krajům a jejich počet se zvýšil na šest. České dráhy byly vyhlášeny akciovou společností a železniční infrastruktura připadla nově vzniklé Správě železniční dopravní cesty (SŽDC).
OPŘ se v roce 2004 rozpadla postupným přechodem oblasti nákladní přepravy a osobní přepravy přímo pod GŘ s tím, že v jednotlivých regionech ČR byla zřízena regionální zákaznická centra (RZC), krajská centra osobní dopravy a přepravy (KCOD) a regionální centra řízení provozu a organizování drážní dopravy (RCP). Dále vznikly uzlové železniční stanice (UŽST): např. v obvodu bývalého OPŘ Brno vzniklo osm UŽST, z nichž dvě se nacházely v Brně (Hlavní nádraží a Maloměřice).
V březnu roku 2007 vznikla nová organizační jednotka - Regionální správa majetku (RSM), na kterou byla převedena správa drážních nemovitostí, jejich modernizace apod. Do jejich působnosti tedy přešla část činností SDC (především SBBH). Na Moravě vznikla sídla RSM v Brně a v Olomouci.
V prosinci 2007 vstoupil na trh samostatný nákladní dopravce v rámci skupiny ČD, akciová společnost ČD Cargo. K nové společnosti přešlo mj. cca 13 000 z celkových 57 000 zaměstnanců ČD. Samostatné ČD Cargo vzniklo především za účelem zprůhlednění financování ČD.
Od července 2008 přešly z ČD na SŽDC další činnosti - SŽDC se stálo provozovatelem dráhy v České republice. Vedle výstavby a modernizace železniční sítě (stavby, rekonstrukce, elektrizace...) nově zajišťuje např. správu, údržbu a opravy železničních tratí nebo tvorbu a vydávání jízdních řádů. Dochází tak k posílení rovných konkurenčních podmínek pro působení všech železničních dopravců. Pod SŽDC od této chvíle spadají nejen dosavadní Správy dopravní cesty ale také např. Správa železniční energetiky (SŽE), Správa železniční geodézie (SŽG) nebo Stavební správy (SS).
České dráhy vystupují nadále především jako dopravce a jejich zaměstnanci řídí železniční provoz pro nového provozovatele dráhy. V působnosti ČD tedy zůstávají služby související se samotnou jízdou osobních vlaků, provoz a údržba staničních budov většiny železničních stanic ad.
(Více podrobností o dalším vývoji ČD, SŽDC a ČD Cargo je uvedeno na následujících záložkách.)
Následující fotografie dokumentují některé organizační změny na příkladech označení drážních objektů:
Obsah webu podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci (CC BY-SA 4.0).
Webarchivováno Národní knihovnou ČR. |