… vše o historii a vývoji
brněnského železničního uzlu

[rozbalit menu | sbalit menu]


Vlečky na ulici Poříčí

úvod | napojení na železnici | Poříčí | Hlinky | Hybešova | Hrnčířská a Kotlářská | Šumavská a Domažlická

Označení vlečky ve vybraných dobových dokumentech:

(1888) Alt-Brünner Zuckerfabrik
(1889) Email-Fabrik der Brüder Gottlieb & Brauchbar
(1908) Brünner Email-Eisen und Blechwarenfabrik von Brüder Gottlieb und Brauchbar
(1939) J. Ottahal & syn, a. s., továrna na smaltované a kovové zboží v Brně
(1950) SFINX Spojené smaltovny Brno, n.p.

V roce 1889 byla zprovozněna první vlečka odbočující z trati pouliční dráhy s parním provozem (v provozu od roku 1884) – a to na ulici Křížové směrem na ulici Poříčí a dále do Starobrněnského (Bauerova) cukrovaru, který se nacházel v areálu dnešního výstaviště. Výstavba a provozování bylo společnosti pouličních drah povoleno od společnosti StEG jako náhrada za předání vlečky vojenského výstrojního skladu. Projekt vlečky spatřil světlo světa v únoru 1888, politická pochůzka proběhla 19. července 1888 a stavba následovala vzápětí tak, že vlečka byla předána do užívání 24. ledna 1889. Celková délka vlečky činila 1,5 km. Na Křížové ulici kolej vlečky odbočovala z koleje pouliční dráhy vlevo, následně se velkým obloukem stáčela vpravo, těsně před mostem přes řeku Svratku překřížila kolej pouliční dráhy a pokračovala po nábřeží proti proudu řeky Svatky. Dnešním západním koncem ulice Poříčí (kde byl mostek přes mlýnský náhon) se dostala do areálu dnešního výstaviště, před vlastním cukrovarem byla ještě výhybna a v objektu se vlečka dělila do dvou větví. V roce 1906 zachvátil cukrovar požár a provoz již nebyl obnoven. Vlečka osiřela, ale opuštěné koleje dále zůstaly na místě. Pozůstatkem cukrovaru je dodnes stojící tzv. Bauerův zámeček, což bylo v podstatě průčelí továrny (výrobní část s vlečkou stála za ním, blíže k řece).

V roce 1890 byla v km 0,274 cukrovarské vlečky zprovozněna krátká odbočka do zbrusu nové, právě budované, smaltovny Gottliebové & Brauchbar v místě dnešního východního ústí ulice Rybářské na Poříčí. Politická pochůzka proběhla 25. října 1888. Vlečka odbočovala z koleje cukrovaru vpravo od řeky a v areálu smaltovny se větvila na dvě krátké koleje, na jedné z nichž byla vagónová váha. Vlečka do smaltovny byla roku 1908 elektrizována, ještě existující pokračování dále do opuštěného cukrovaru samozřejmě již trolejové vedení neobdrželo. V továrně přibyl trolejový vodič po rozbočnou výměnu a na Poříčí také několik desítek metrů nad kolejí směr cukrovar. Továrna se zprvu specializovala na výrobu smaltovaného nádobí. V roce 1908 vyhořela, ale vzápětí byla opět obnovena. V průběhu první světové války se postupně specializovala na výrobu pro vojenský erár, zejména přileb a várnic, z čehož velmi prosperovala a zakoupila i sousední soukenickou továrnu.

V druhé polovině dvacátých let 20. století se Společnost brněnských elektrických pouličních drah rozhodla pořídit speciální motorový vůz pro čištění kolejových žlábků tramvajových tratí. Kvůli vyprazdňování vozové nádrže s nečistotami bylo nutné zřídit jednoúčelovou jímku, a protože to prostorové možnosti v pisárecké vozovně neumožňovaly, hledala se jiná příhodná místa. Pozornosti nakonec neušlo torzo v tu dobu již nepoužívané vlečky do Bauerova cukrovaru. Ve dvacátých letech již byl snesen most přes náhon podél Rybářské ulice, což dokládají i dobové mapy. Kolej, alespoň v úseku mezi odbočkou do smaltovny a Rybářskou ulicí, však evidentně existovala. Počátkem roku 1927 byl Společností vypracován jednoduchý projekt na sběrnou jímku (blatnou jámu). Citace z technické zprávy: „Za příčinou vyprazdňování vozu ku čištění kolejnic má býti na pozemku parc. č. 469/1 v Rybářské ul. na vlečce do bývalého starobrněnského cukrovaru v km 0,724 jáma pro bláto, do níž bude vůz vyprazdňován, husté bláto rozdělováno od vody a vyváženo na skládky městskými úřady k tomu určenými, voda pak bude zřízeným odvodňovacím potrubím odtékati do řeky Svratky.“ Celá jáma i s příjezdem byla oplocena prkenným plotem. Protože vlečka bývalého cukrovaru byla zatrolejována pouze v úseku mezi Křížovou a odbočkou vlečky do smaltovny, bylo nutné prodloužit trolejové vedení až k blatné jámě. Jáma byla ještě v roce 1927 postavena – stála poblíž dnešního nárožního domu Rybářská č. 32.

V letech 1923 a 1927 proběhly opravy vlečky smaltovny. V souvislosti se stavbou nového mostu přes řeku Svratku na Vídeňské ulici (1935) bylo upraveno napojení vlečky na trať pouliční dráhy. Vlečková kolej nově vedla víceméně v dnešní trase, oproti dosavadnímu stavu měla menší poloměr a napojovala se do koleje pro směr z centra (při levostranném provozu), kolej pro opačný směr křížila. Změnu doznalo i vedení dvou kusých větví na nádvoří továrny – nově byly rovnoběžné a přibyla krátká odstavná kolej. I v meziválečné době vyráběla firma pro armádu, stala se nejvýznamnějším výrobcem vojenských přileb v Československu. Pro zábrdovickou Zbrojovku dále lisovala karosářské díly automobilů.

Těsně před německou okupací změnila firma majitele a za války vyráběla téměř výhradně pro armádu a policii, těsně před válkou zahájila výrobu nerezového nádobí. V roce 1945 byla firma znárodněna.

Provoz na vlečce smaltovny se udržel do konce roku 1956 – vlečka smaltovny byla poslední vlečkou obsluhovanou elektrickými lokomotivami DPMB ve vnitřním městě (ze stanice Brno hlavní nádraží). Vlečkový provoz byl ukončen na základě rozhodnutí ministerstva dopravy dne 26. 6. 1956, jemuž předcházelo rozhodnutí Dopravního odboru rady KNV ze dne 28. 5. 1956, které rovněž rušilo přechod železničních vozů na trati elektrické pouliční dráhy Hlavní nádraží – Pisárky s ohledem na nevyhovující poloměry tohoto traťového úseku s platností od 1. 1. 1957.

Vlečková kolej na ulici Poříčí byla hned po několika měsících snesena a nahrazena novou vlečkou výstaviště, oblouk do ulice Křížové byl zachován, ale do výstavištní vlečky nebyl napojen.

Továrna se následně poměrně vehementně dožadovala opětovného napojení na novou vlečku výstaviště, ale ačkoliv se jim intervencemi na nejvyšších místech podařilo přes odpor vícero institucí dosáhnout povolení stavby nového napojení vlečky, to již nikdy neproběhlo. Koleje na nádvoří byly později vytrhány, areál byl modernizován v souvislosti s přestěhováním výroby z Hrnčířské ulice (1960). Vyráběly se zde smaltované vany, sprchové mísy a sprchové kabiny (od roku 1969 pod názvem Brnosmalt).

Konec fungování blatné jámy se také pojí s výstavbou vlečky výstaviště, která byla zprovozněna v létě roku 1957 v dnešní podobě. Blatná jáma zanikla beze stopy.


Použité a doplňující zdroje:
- B. Smutný, Příspěvek k dějinám firmy Bratří Gottliebové a Brauchbar v Brně v meziválečném období. Brno v minulosti a dnes, č. 12, 1994, s. 121–128
- 150 let MHD v Brně (Dopravní podnik města Brna, 2019)
- Národní archiv, fond Ministerstva železnic
- „Sfinx, národný podnik, rekonštrukcia vlečky“ (archiv Bratislavské dráhy)
- archiv Správy železnic

(12/2023)

Licence Creative Commons  Obsah webu podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci (CC BY-SA 4.0).

Webarchivováno Národní knihovnou ČR.