Vlečky ze Sokolnic

úvod | vlečky ve stanici | cukrovar | rozvodna

• text
• foto
• mapa

Označení vlečky ve vybraných dobových dokumentech:

(1959) Energetické rozvodné závody Brno, n.p. (RBR), rozvodna Sokolnice
(1966) Energetické rozvodné závody Brno, n.p., rozvodna Sokolnice
(1987) Jihomoravské energetické závody k.p. Brno, rozvodna Sokolnice
(1999) Jihomoravská energetika, a.s., rozvodna Sokolnice
(2010) E.ON Česká republika, rozvodna Sokolnice
(2021) EG.D, a.s., rozvodna Sokolnice + ČEPS

Zbrusu nová rozvodna 100 a 200 kV se na zelené louce poblíž křižovatky silnice II/380 a odbočky do obce Sokolnice začala budovat po roce 1950. Pro transport rozměrných a hmotných komponent (zejména transformátorů na místo i pro možnost jejich odvozu na opravy v budoucnu) byla zbudována jednoduchá vlečka odbočující ze širé trati mezi Chrlicemi a Sokolnicemi v km 12,887 poblíž mostu přes silnici II/380 Brno – Hodonín (tehdy šlo o silnici I/51 Brno – Klobouky a výhybka byla umístěna tak, aby bylo při rozšíření silnice možné most prodloužit). Vlečka z náspu přerovské tratě klesala po náspu do úrovně okolního terénu, v oploceném areálu rozvodny byla mezi administrativní budovou a velínem krátká objízdná kolej. Kusá kolej dále vedla přes revizní (montážní) věž u budovy kompenzátorů, kde probíhala nakládka a vykládka transformátorů, dále k jihu podél kójí s transformátory. Na koleji bylo instalováno množství kolejových křižovatek umožňujících manipulaci s transformátory. Délka vlečky byla 607 metrů. Stavební povolení pro stavbu vlečky bylo vydáno v srpnu 1951 (ještě pro vlečku do rozvodny ZME, později do „Transformační stanice Energostavu, n.p. Brno“).

Napřed byla položena odbočná výměna, vlečková kolej v oblouku a koleje v prostoru objízdné koleje. Vlečka se v této podobě používala k návozu technologie pro postupně zprovozňovanou rozvodnu, která začala fungovat v roce 1954. Dále se ještě stavěla budova kompenzátorů a vlečka v definitivní podobě byla zkolaudována až 8. 9. 1959. U odbočky ze širé trati přibyla odvratná kolej (č. 3) a stavědlový domek. Koleje v areálu rozvodny byly z převážné části žlábkové a zadlážděné. Obsluhu vlečky zajišťovaly zvlášť zavedené vlečkové vlaky ze Sokolnic (s lokomotivou od manipulačního vlaku) – ze Sokolnic se sunulo, i když původní koncept byl se strojem vpředu při sjezdu do rozvodny. Proto se také vlastně realizovala objízdná kolej. Zátěž se odstavovala v prostoru objízdné koleje, další manipulaci zajišťovaly navijáky. Obsluha vlečky byla velmi vzácná – dvakrát až čtyřikrát do roka.

Brzo poté (1964) začala stavba nové rozvodny 400 kV jižně od stávající rozvodny, do které byla prodloužena kusá vlečková kolej (bylo nutné vybudovat mj. propustek přes přeložený potok Dunávka v km 0,721), nyní končící v km 1,025. Stavební povolení bylo vydáno v říjnu 1965. Byl instalován i vrátek pro posun vagónů na této prodloužené části koleje. První transformátor 400 kV dorazil na sokolnickou vlečku ze SSSR na dvacetinápravovém vagónu v srpnu 1966. TBZ prodloužené části vlečky však proběhla až 25. 11. 1970, zejména schvalování provozu přes propustek se protahovalo.

V roce 1983 proběhla rekonstrukce vlečkových kolejí. Okolo roku 2005 byl zbourán domek stavědla u odbočky ze širé trati.

Při rekonstrukci 400 kV části rozvodny v roce 2018 byla vlečková kolej prodloužena o cca 90 metrů až k oplocení areálu.

Použité a doplňující zdroje:
- Obec Sokolnice. ARTAX, a.s., Brno, 2012.
- archiv SŽ

(8/2023)